Jak se Nový Zéland a místní (ne)vypořádávají s páteční událostí

21. 03. 2019 12:10:10
Tragická událost obletěla celý svět. Šokováni byli naprosto všichni, tady na konci světa to nikdo nečekal a místní už vůbec ne. V Christchurch žiju již 8 let, pokusím se podělit se svými pocity a názory přímo z místa dění.

28 letý Australan (jméno na přání naší premiérky nebudu zmiňovat) postřílel ve dvou mešitách ve městě 50 lidí a stejné množství zranil. Šílené, smutné, nepochopitelné. Těžko lze najít slov k popsání tak zrůdného činu.

Zlomení obyvatelé

Co se dělo bezprostředně po útoku jsem popsal zde. V pondělí ráno byla atmosféra v kanceláři na bodu mrazu. Jindy na pondělí celkem rušné, pozitivní ráno, lidé se mezi sebou obvykle baví jaký byl víkend atd. Nyní bylo vše jinak. Většina z místních vypadali jako kdyby celý víkend nespali a u některých to nejspíš ani nebyla nadsázka. Lidé byli mlčenliví, zlomení.

Tentokrát je to jiné, než když se to každou chvíli děje jinde po světě. Nejednou je to víc osobní, člověk důvěrně zná a pravidelně navštěvuje okolí všech těch míst, kterých se to týkalo. Tragédie se dotkla nás všech, Čechů nevyjímaje. Každý z nás se s tím vyrovnává po svém. Snažíme se o tom mezi sebou debatovat, podporovat ty, kteří to potřebují, atd.

Kiwáky to však zasáhlo více. Nevím, jak bych to popsal, ale je na nich vidět že většina to neuvěřitelně těžce nese. Srovnal bych to s tím snad jen jako by tam většina ztratila svého životního partnera. V práci máme celý týden dobrovolné diskuzní kroužky, kdo chce, může se na hodinu zastavit a zúčastnit. Probíhá to tak, že uprostřed kruhu je předmět, kdo chce hovořit, tak vezme předmět a má prostor. Ostatní poslouchají. Kdo nechce, nemusí hovořit vůbec a jen poslouchá. Kolega původem ze zahraničí tam například hovořil o tom, že to nebyl první teroristický útok který zažil. V minulosti viděl přímo umírat své kamarády. Hovořili jsme o tom, jak nás to přímo, či nepřímo zasáhlo, o tom, co bychom měli do budoucna dělat, o tom, jak jejich děti strávily čtyři hodiny v kuse zabarikádované ve třídě schované pod lavicemi, atd ... Bylo to hodně emotivní.

V úterý jsem si byl opět zaběhat v Hagley Parku, kam chodím běhat alespoň jednou týdně. Tolik květin jsem tam v životě neviděl ani na jaře, natož teď na podzim. Hlavně v okolí mešity. Je to jiné, než když to vidíte z fotografií ze světa po další tragické události. Už to nejsou jen dokola opakující se klišé záběry, na které si časem akorát zvyknete, najednou si uvědomíte, že jste toho součástí.

Nový Zéland a Imigrace

Jsou to čtyři roky, kdy jsem napsal svůj vůbec první článek na téma NZ a imigrace. Článek není aktuální, po posledních volbách, kdy je ve vládě premiérka Jacinda Ardernová v koalici s protiimigrační stranou NZ First se podmínky pro získání víza a rezidence ještě více zpřísnily a neustále zpřísňují. Nový Zéland není nakloněný rostoucí migraci. Ta se tu dělí v podstatě na dvě části. Vybraní uprchlíci z válečných oblastí a legální migranti ze zemí ostatních. Třetí kategorie neexistuje. Ve svém článku jsem popsal systém té druhé kategorie. V obou případech však jde o migranty, kteří jsou maximálně prověření.

Nikdy jsem nebyl a nebudu zastáncem masivní migrace bez pravidel, jak se bohužel děje v Evropě. Jsem si vědom bezpečnostních a jiných problémů, ale myslím si, že migrace fungovat může za dodržení jistých pravidel a pokud se “kohoutek” upouští dostatečně mírně. Spousta Čechů v mém okolí to vnímá podobně. I v čechách imigrační politika existovala odjakživa viz například seznam cizinců v Brně, kde čísla šplhají do tisíců. Do migrační krize, která vypukla v Evropě před několika lety, to nikoho v podstatě nijak nezajímalo.

Místní muslimská komunita

Místní muslimové nemají mnoho společného s tím, co se v dnešní době děje ve světě. Už právě z toho důvodu, že dostat se sem je opravdu těžké.

Za dobu svého pobytu zde jsem se seznámil osobně se spoustou z nich. Kolegové z práce, lidi ze sportu atd. Dokonce jsem se zde jednou zůčastnil muslimské svatby. Neuvěřitelná zkušenost, díky které jsem odstranil mnoho předsudků. Pohostinnost, otevřené myšlení, přátelství, už jen fakt že rodina povolila sňatek s nemuslimem bez nutnosti konverze (pro Islámské země něco naprosto nemyslitelného) dokazuje liberálnější smýšlení. Světe div se, opravdu existují inženýři z afrických zemí. Znám osobně muslima ze Súdánu co pracuje jako Mechanical Engineer spravující motory letadel pro Air New Zealand. Není jich moc ale existují.

Bohužel jsem začátkem týdne poznal jednu z obětí, rozepisovat do detailu to s ohledem na rodinu nechci, dodám jen to že jsem Vás rád poznal a vždy na Vás budu vzpomínat jen v dobrém. Odpočívejte v pokoji.

Vyhazovy z práce a mediální hysterie

Bohužel toto je kritické téma, ke kterému se chci vyjádřit. Každý den se tu v místních mediích diskutují nová a nová témata, která jsou důsledkem incidentu a ne všechna jsou jen pozitivní či prospěšná.

To, že se v neděli zrušily koncerty Slayer, Antrax a Bryana Addamse se při zvýšené bezpečnostní situaci, která v zemi trvá dodnes, dalo víceméně očekávat. Ten navíc měl hrát přímo v Hagley Parku.

Nejprve začala debata o přejmenování místního populárního a úspěšného rugby klubu “Crusaders” (v překladu Křižáci). V českém kontextu by to znělo jako kdyby se začalo diskutovat o přejmenování AC Sparta Praha protože by to mohlo pobouřit místní komunitu z Iránu (tenkrát Persie). I bez toho, aby o změnu kdokoliv žádal, diskuze eskalovala na vládní úroveň a doteď nemá řešení. Dle mého názoru jen diskuze na toto téma může některé jedince vytlačovat dál a dál na okraj politického spektra, jak jsme toho byli svědky v Evropě. Například diskuze o přejmenování Vánoc a jiných názvů a tradičních událostí. To si troufám tvrdit, že si zde uvědomuje málokdo. Muslimové nebyli jediní, se kterými vedli křižáci válku. Z našeho prostředí se to týká například Husitských Válek.

Místní veletrh pop kultury, videoher, komixů atd., kam účastníci chodí v různých kostýmech zakázal nošení maskáčového oblečení a jakékoliv imitace zbraní. Týká se to například Stargate, Call of Duty, Captain America ve vojenském oblečení a v podstatě všech dalších kostýmů, které imitují reálné postavy z vojenského prostředí.

Kritice čelí takévlastník obchodního řetězce Gun City za použití billboardu na kterém zobrazuje rodinu a děti, které střílí ze vzduchovky.

Nejzávažnější téma mě však přijde řešení online aktivity lidí například na sociálních sítích. Dnes ráno jsem při cestě do práce v rádiu slyšel, že někteří lidé dostali vyhazov z práce za pouhé sdílení onoho videa a sledování v pracovní době. A to bez jakéhokoliv osobního komentáře nebo postoje. Ano argumenty jsou, že video mohli sledovat jen narušení lidé a v pracovní době by se navíc mělo pracovat.

Podle mě jde o to, že v té době se různé odkazy a materiály šířily rychleji, než místní novináři stíhali sbírat a publikovat ověřené informace. Nikdo pořádně nevěděl co se děje, ani vláda, natož občané. Krom ověřených informací se také šířila hromada drbů a hoaxů a situace byla v osudné páteční odpoledne neuvěřitelně chaotická. Nikdo v ten moment neznal obsah daného videa a když se aktivně střílí za vaším domem, chápu, že pro mnohé je to důležitý zdroj informace. Osobně jsem si nebyl jistý jestli v mém okolí neběhá více ozbrojenců, odpoledne jsem prožil v úzkosti, se kterou jsem za svůj život snad ještě nesetkal. Na práci se podle mě stejně nedá pořádně soustředit, obzvlášť pokud nevíte jestli jsou všichni vaši přátelé v bezpečí.

Něco jiného je pokud to někdo nevhodně komentuje nebo dokonce snad podporuje. Hned v pondělí ráno se u soudu musel vyzpovídat 18ti letý mladík, který sdílel video s komentářem “cíl zaměřen”. Jen to, nic víc. Opravdu velké štěstí že Zélanďani nechodí na české diskuze. Kdyby viděli, jakých komentářů jsou někteří chudáci schopni, z toho by nejspíš dostali rovnou infarkt. Klávesnicovním bojovníkům jen vzkážu, snad neskončíte jako australský hrdina zde, co se před soudem ve finále rozbrečel.

Obviněná z propagace rasizmu byla také stavební firma s izolacema, která na svých vozech používala logo připomínající nacistické symboly, ceny $14.88 za m2 atd. Pokud tu opravdu jezdí dodávky firmy s nacistickými symboly, proč se to však neřešilo již dávno? Jen důkaz toho, že je tu velice plodná půda pro růst extremismu, bez toho aby to okolí nebo vůbec někdo řešil.

Veřejnost tu ovládá obrovská vlna emocí, díky které tu spousta lidí nedokáže racionálně a logicky uvažovat. Místo toho aby se přestalo hledat více neexistujících viníků, přestalo se ukazovat na lidi, kteří s tím nemají nic společného, měly by se řešit opravdové a relevantní problémy. Například proč vláda, která má najednou perfektně zmapovanou aktivitu všech uživatelů sociálních sítí, nebyla schopna odhalit kriminální online aktivitu pachatele, včetně jeho údajné komunikace s Breivikem a dalšími zahraničními kontakty? Nebo jak je vůbec možné, že se v tak mírumilovném prostředí Nového Zélandu dokáže někdo takhle zradikalizovat? Jakto, že si toho nikdo nevšiml? Jediné co se aktivně řeší, je otázka držení zbraní. Nemyslím si že farmář potřebuje poloautomatickou pušku na odhánění zajíců a vačic, ale toto je však téma na dlouhou diskuzi. Tak jako tak, zákon se změní během příštích několika dní.

Doufám, že se za předchozí odstavec také nedostanu do problémů, člověk si tady tento týden není jistý téměř ničím.

Nový Zéland se změnil

Na čem se však všichni shodujeme, jak my Češi, tak Kiwáci, je fakt, že Nový Zéland se změnil. Jednou a navždy. Už nikdy to nebude ta vzdálená mírumilovná země s krásnou přírodou, které se problémy globálního světa netýkají. Odteď to bude vzdálená mírumilovná země s krásnou přírodou a bohužel obrovským šrámem na duši. Snahy o pojmy typu “jde o Australana, my s tím nemáme nic společného” na tom nic nezmění. Je na nás, jak se s tím teď vyrovnáme a doufám, že to nebude trvat moc dlouho a život se i tady vrátí v rámci možností co nejblíže původním kolejím.

Užívejte doma pokud možno slunečného jara a udělejte maximum proto, aby i krásné Česko nadále zůstávalo na špičce nejbezpečnějších zemí světa. Extremismus, ať už z jakékoliv strany, opravdu nic neřeší.

Kia Kaha

Lukáš Pohl

Czech & Slovak Community Christchurch, NZ.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Lukas Pohl | čtvrtek 21.3.2019 12:10 | karma článku: 32.94 | přečteno: 3515x

Další články blogera

Další články z rubriky Společnost

Marie Voříšková

Přeji šťastné Velikonoce všem. Klidně i sluníčkářům !

Protože jinak už ničemu nerozumím. Čtu o “Krvavých Velikonocích na Srí Lance”. A včera mě nějaký uživatel Fb “Milion chvilek pro demokracii” pozval na “Pochod za nezávislost justice!”.

21.4.2019 v 16:18 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 380 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K teroru na Srí Lance

Z velikonočního rozjímání mě vytrhl ďábelský čin. Jeden z nejhorších svého druhu. Praha je od Kolomba vzdálená přes sedm a půl tisíce kilometrů. Přesto mým nitrem nedělní (21/4) teroristický masakr otřásl.

21.4.2019 v 14:59 | Karma článku: 29.19 | Přečteno: 697 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Tady už člověk nemůže mít ani vlastní myšlenku

Taky vám dneska připadá všechno tak nějak předpřipravené? Chcete si přečíst novinový článek a autor vám v něm hned šikovně podsouvá, co si o něm máte myslet.

21.4.2019 v 14:07 | Karma článku: 33.49 | Přečteno: 899 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Papež a 16letá záškolačka. Zástupce boha se setkal s bůžkem klimatických aktivistů

Velký třesk 2.0. Švédská mediálně-politická hvězda - 16letá aktivistka bouřící proti globálnímu oteplování se potkala s papežem Františkem. Ten jí řekl, ať "pokračuje" (v žádoucí politické agendě). Co je zdrojem dívčiny autority?

21.4.2019 v 13:11 | Karma článku: 38.35 | Přečteno: 1138 | Diskuse

Filip Vracovský

Válka bohužel trvá ?

V čím zájmu dnes na Srí Lance umírají lidé ? Dokážeme vůbec ještě někdy kolotoč násilí zastavit? Neboje je to jen utopie?

21.4.2019 v 11:38 | Karma článku: 27.78 | Přečteno: 1804 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8143

Český emigrant žijící od roku 2011 v Christchurch na Novém Zélandu. IT inženýr. Vášnivý surfař a cestovatel. Rád bych se podělil o své názory na svět z trochu jiného pohledu, případně předal pár zkušeností.

Najdete na iDNES.cz